neděle 5. března 2017

Pravda musí zvítězit nad lží, i kdyby na chleba se solí už nebylo

Konzumní systém složený jenom z lhářů, lidi v Evropě určitě nejsou, nicméně vypadá to tak v očích USA veřejnosti a v globálním měřítku. A bude to tak vypadat potud, pokud bude v Evropě panovat lež. Lež je totiž systém sloužící k tomu, aby se lháři dostali všude k vlivu či přímo k moci. Vždyť ten, kdo něco umí, by pokládal za ztrátu vlastní důstojnosti snažit se někde pokoutně získat výhody bez toho, že by to bylo oprávněné a spravedlivé. Představte si manželství se ženou, která vás podvádí a která odmítá mít s vámi pohlavní styk, poněvadž se vás štítí. Bude se vám život s ní líbit? 
Budete se dmout pýchou na ni? Budete chtít v takovém manželství pokračovat? Představte si běžce, který získá ve své disciplíně zlatou medaili díky tomu, že byl poslední. Může takový triumf někoho těšit? Snad se takový podvodník kochá tím, že získal peníze. Jistě, když nejde o nic jiného, pak se podvod vyplácí. Ovšem ve hře jsou přece ještě jiné věci. Třeba i jen to vážit si sebe sama či přímo být na vlastní výkon hrdý. Pouze ubohý lokaj má čest za nic a je ochoten prodat svou čest kdykoliv za cokoliv. 
Nemá ovšem úctu k sobě samému a díky tomu nemá úctu ani k jiným. Místo úcty k sobě samému pak chová primitiv uspokojení z toho, že mu ostatní závidí či se ho dokonce bojí. Strach z boha nemá, poněvadž v něj nevěří, díky čemuž ho ani stud netrápí. Veškeré úvahy o morálce spočívající v porozumění bližnímu pokládá za skrupule a bez těchto skrupulí čili s ochotou obcházet všechna pravidla hrne pod sebe, co se dá. A zde jsme pak u kořenů lži samotné. Ke lži dochází tehdy, když se kterýmkoliv způsobem obcházejí základní pravidla hry a když tudíž není před pravidly všeobecná rovnost. 
Evropa se ubírala idealistickou cestou a na ní jsme si vypěstovali pravý opak. Odmítání či lhostejnost k obecně sdíleným pravidlům či spíš rafinované postupy k jejich obcházení. Shrnout odkaz idealismu lze vlastně do jediného slova a tím je: lež. Lež je trestí idealismu a sociální systém ji povýšil na princip státu a práva; všechny ostatní výklady idealismu jsou klamáním veřejnosti. Snad díky tomu se čestnost stala v současné společnosti skoro posměchem odkazujícím pravdomluvného člověka kamsi mezi naprosté trouby a hlupáky. 
Celá EU společnost tímto způsobem vytrvale pokračuje v idealistickém duchu dál a lhostejné je, zda někdo idealistickému režimu bez výhrad přisluhoval či zda se v tom či onom postavil proti němu. Ten, kdo se idealismu vzpíral, vzpírá se nyní lžím alespoň tím, že se na nich nepodílí; pokud se někdo do lží zapojí, setrvává na idealistických manýrách dosud. Avšak je třeba připustit zde, že se nikdy nikde pravdomluvnost příliš nenosila. 
Za válek v Evropě se našla vlastně jen skrovná část lidí ochotná bít se za vznešené hodnoty, a když vynecháme předcházející lopotné pokusy o pravdu v Evropě trvající pouhých několik roků, stojíme tváří v tvář falešného lokajství k centrální ekonomice a centrální moci, kdy lokajství plné lží, slavilo úžasné úspěchy. Předcházející řádky tudíž ukazují na to, že lží není jen braní či dávání úplatků. Představa o tom, že postihem podsouvání obálek za urychlené vydání razítka na tom či onom úřadě lži vyřešíme, spadá do říše naivních utopistických pohádek. Základní potíž je totiž někde úplně jinde. 
Tou skutečně zhoubnou lží je například využívání a zneužívání informací politiků a úředníků pro nákup lukrativních pozemků, zadávání obřích státních zakázek bez transparentního výběrového řízení, laciná privatizace majetku všeho druhu od továren až po obytné domy pouze některým vyvoleným jedincům, léčení pacientů léky od firem hradících drahé dovolené ošetřujícím lékařům, snadné udělování titulů a vyznamenání těm, kteří pak vydávají posudky ve státem vedených sporech a kteří jsou pověřeni vyšetřováním kriminálních činů, krytí kriminálních skutků svatých osob z důvodů jejich politického zakotvení, přidělování grantů na výzkum kolegům a podobně. 
Avšak lež může mít též podobu intrikování či sprostého pletichaření proti těm, kteří nejsou pohodlní, vyvíjení politických tlaků na různé úředníky či novináře, prosté přihrávání kšeftů přátelům a příbuzným, zavazování si kohokoliv drahými dary či docela odpudivé vydírání jednotlivců jejich minulostí či současnými prohřešky. Občas čteme, že lži vyřeší minimální stát s omezeným přerozdělováním peněz. Avšak to je hluboký naivní omyl. 
Předpokladem lží je obecně to, že zadavatel či vlastník a ten, kdo rozhoduje o čemkoliv, jsou různí lidé, když kontrola posledně jmenovaného chybí. Zda je to ve sféře soukromé či veřejné, je pak již lhostejné. Když shrneme předcházející řádky, lze mít za to, že lež je velmi rozmanitá a spočívá v popírání pravidel platných pro všechny. Může jít o to někomu proti pravidlům záměrně prospívat, ovšem lze i škodit. Hlavním důsledkem lží je pak to, že horší vítězí nad lepšími a díky tomu celá společnost chřadne. 
Nejen že se k nám nehrnou z ciziny ti schopní; schopní od nás naopak odcházejí pryč. Co se se lží dá dělat? Předně platí, že apelovat na morálku či moralizovat lháře žádný smysl nemá: všichni lháři se nám budou jen potutelně smát. Jde o to, že mravnost nelze ani vynutit a ani k ní nelze nikoho přimět pobídkami. 
Výhradním nástrojem k potírání lži jsou přísné Evropské zákony a jejich důsledné dodržování, přičemž když se lží dopustí ten, kdo ji má potírat, vyslouží si trest smrti. Zároveň je třeba zavést Evropské tajné agenty, nabízející úplatky všech podob, a rovněž tak odmítnout postih novinářů potud, pokud odhalí a zveřejní něco, co závazná pravidla porušuje. Proti lži se totiž lze bránit kontrolou a transparentností ve všech rovinách: každé tajnůstkaření je vodou na mlýn lží a lež se snaží skrývat všechno. 
První krok k potření lží je tudíž připustit si to, že lež zde vládne, když dalším krokem je odmítnout jakékoliv tajnosti. Je třeba zavést komise všude, kde to jen lze, s tím, že jejich jednání a hlavně důvody musí být veřejně přístupné. Heslem současného Evropského člověka je: vždycky vypadej na víc, než opravdu jsi! Pokusme se udělat něco s tím, abychom nebyli Evropou plnou lhářů a všem ve světě pro smích. Je to docela snadné, stačí mluvit objektivní pravdu, která se nemění neustále podle módy a politiky.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře se moderují