čtvrtek 11. srpna 2016

Ano, peníze sobcům zde nesmrdí

Prioritou je nebýt zde ubožákem, který myslí a žije uboze, jsem už ve starobním důchodu, a tak jsem toho za tu dlouhou dobu života hodně poznal, život; byl, je, bude, atd. jenom o sobeckých prioritách, pověz mě, jaké máš největší sobecké priority, a já ti povím, kdo skutečně i jsi.
Vše je zde všude postaveno na tom, udělat z druhých ubožáky, pomocí podrazů a vydírání, pokud se začnete bránit, tak skončíte ve vězení, nebo na hřbitově. Války a revoluce, v nahotě odhalují lidskou sobeckou kulturu, ve válce se z lidí stávají divoká zvířata, končí pokrytecké politické a náboženské divadlo, a čerti si už nehrají na anděly, a jsou zase sobeckými čerty.
Mnoho lidí dneska má problém s psychikou, a nevědí jak se psychicky uzdravit, silné léky zde nepomáhají, a jiná možnost, než se léčit pomocí léků, zde bohužel není k dispozici, pro ekonomické ubožáky.
Zvykli jsme si, že správný lék každou nemoc vyléčí, jenže u psychické nemoci, léky neumí nemoc vyléčit, co s tím lze dělat? Psychické nemoci jsou následkem toho, že sobecká společnost z tebe udělala ubožáka, a tvoje sobecká psychika se s tím nechce smířit, a tak jsi psychicky nemocný.
Statistika sebevražd umí odhalit skupiny lidí, co jsou zde největšími ubožáky, jde o lidi, které sobecká společnost už k ničemu nepotřebuje, a tak podle toho i s nimi i jedná. V sobecké konzumní společnosti je sobectví na prvním místě, dobrota je zde jenom žebrota.
Z utrácení poznáváme organizace i jedince, pokud někdo utrácí za luxus a zbytečnosti veliké peníze, tak jistě jde o úspěšného sobeckého parazita, ano lidi se rozdělují podle toho, jak jsou úspěšní v sobeckém parazitování, peníze sobcům zde nesmrdí.

Peklo pro umělecké fotografy

Po smrti každého hříšníka, co si nekoupil GVKB odpustky, čeká pekelný očistec, v délce 10 000 000 let, který je speciálně pro něj na zakázku vytvořený a tak je zde i peklo pro umělecké fotografy, peklo je v tom že přes sklo mohou pozorovat umělecké fotografy ve fotografickém ráji, ve fotografickém ráji je život uměleckého fotografa rájem, stačí mu jenom pomyslet a jeho přání je splněné okamžitě a dokonale, fotografie které nafotografuje, jsou božsky dokonalé a krásné nezkazí při fotografování ani jediný snímek.
Naopak fotografové v očistci zkazí každý snímek a jejich fotoaparáty a blesky se neustále porouchávají, a tím jim kazí radost s fotografování, fotografování v očistci je plné složitých zbytečných problémů, které jsou pro fotografy očistcem, ale oni musí fotografovat, i když je jejich amatérská práce, zcela zbytečná a marná. Fotografové v očistci fotografují levnými amatérskými fotoaparáty, co nemají ani hledáček a vyklápěcí displej, zabudovaná automatika nejde vypnout a pořád chybuje.

V nenásilí je tajemství umělecké fotografie

Jakmile je ve vaší hlavě díky drogám a sexu násilí, tak před vámi umění uteče, a vaše fotky jsou amatérské, fotografy lze rozdělit na násilné typy a nenásilné typy, většina fotografů je někde uprostřed. Pro reportážní fotografii je násilí dobré, díky násilí se prosadíte, a drzé konkurenty násilně eliminujete tím, že jim škodolibě podrazíte nohy, umění ale nemůžete znásilnit, protože se umění promění v kýč. Víte co je to kýč? Kýč primárně působí na city. Vyvolává sentimentální náladu, která je jedním z charakteristických znaků kýče.
Kýč usiluje, aby představoval vyšší kvalitu, než jakou ve skutečnosti má. Často se jedná o náhražku: napodobenina místo originálu, fotomodelka místo normální ženy, atd. Kýč je spíše zdání než bytí, není autentický. Kýč je to, co je masově v Číně na pásu vyráběné, a masami v USA a EU přijímané. Kýč je levná konzerva ve které je jídlo pro ubožáky, žijeme ve světě polotovarů, proč se učit vařit když díky polotovarům uvařím jídlo, proč se učit umělecky fotografovat, když stačí napodobit nějaké levné kýče, co jsou právě v módě.

Ano, fotografický prostitut, prodává to, že umí ovládat profesionálně fotografickou techniku

Někdo umí umělecky fotografovat, a jiný si hraje na to, že umí umělecky fotografovat, z dálky vypadá vše jinak než z blízka, poslední dobou je zde snaha o vymývání mozků pomocí komerčních fotografických symbolů, a tak se dělají z druhých hlupáci, čas ale pozná, co je skutečně umělecky hodnotné, a co zde nemá hodnotu.
Klasickým komerčním fotografickým symbolem je prezentovat to, co je módní a drahé, krásné fotomodelky, co jsou v krásném drahém prostředí, co to je? Je to komerční divadlo, kde místo čisté reality, je jenom umělý ráj, ve kterém je vše udělané tak, aby se to ubožákům líbilo, ten kdo žije ve špíně je uchvácen čistotou.
Tak jako prostitutka prodává tělo, tak fotografický prostitut, prodává to, že umí ovládat profesionálně fotografickou techniku, od fotografického prostituta, ale nemůžete očekávat cit a lásku, on je jenom strojem na peníze, a peníze mu nesmrdí.
Fotograf je jako víno, on musí psychicky uzrát, problémem je zde droga a sex, pokud je fotograf otrokem sexu a drog, tak podle toho i jeho fotky vypadají, myšlení na sex a drogy se promítá do jeho díla a z jeho fotek na nás křičí sex a drogy.
Pravím vám, v obyčejnosti je neobyčejnost, v jednoduchosti je dokonalost, v minulosti na fotografické technice záleželo, ale dneska už na technice nezáleží, moderní amatérské zrcadlovky, umí udělat dokonalé fotografie, stačí jenom stisknout spoušť ve správný čas, na správném místě, a o tom to je!
Pokud jste na špatném místě, nebo jste někde ve špatný čas, tak umělecké snímky neuděláte, i když máte sebou drahý profesionální štáb lidí, který je vám jako fotografovi k dispozici! Někdy máte štěstí a jindy štěstí nemáte, jde o to být trpělivý, a jít na stejné místo třeba stokrát, než ty místa kde bude fotografovat dokonale poznáte.

Je pohřeb ubožáků nutný?

Každá doba a každá kultura má jiný názor na pohřeb ubožáků, v zaostalých kulturách, není žádný pohřeb ubožáků, a v moderních kulturách je pohřeb ubožáků, který je ale velmi ubohý. Nejhorší je situace za války, to se s lidskými mrtvými těly zachází nejhůře, a jsou zde běžné hromadné hroby.
Pohřeb je úzce spojen s tím, jakou hodnotu, měl pro druhé ten kdo zemřel, ten kdo zde byl na hovno, musí počítat s tím, že i jeho pohřeb bude stát za veliké hovno. Jak vlastně došlo k tomu, že se začali lidi pohřbívat?
Vše začalo se vznikem nerovnosti mezi lidmi, a ten kdo byl zde mocný, ten byl i pohřben, bezmocný člověk nebyl pohřben, a jeho mrtvé nahé tělo, bylo hozeno do jámy, nebo do řeky. Náš konzumní svět je o ekonomických hodnotách, a i na mrtvé tělo se hledí jako na hodnotu, proč se z nás všech zde, vlastně stali lakomí sobci?
Příčinou je zde naše sobecké toužení po tom, abychom se měli lépe, takto vznikla konzumní sobecká uzavřená kultura, plná kultů a zázraků, sociální politika slibuje voličům ekonomické zázraky, a svaté náboženství slibuje pokorným věřícím posmrtný pobyt v ráji, a hříšníkům vyhrožuje peklem.

Ano, statistika objektivně elitě zrcadlo nastavuje

Podle statistiky zde pracuje 5 047 149 lidí a 256 361 je nezaměstnaných, důchodců je zde 2 384 199, celkově je zde 10 553 843 obyvatel. Zdánlivě tedy je vše v pořádku, protože statisticky polovina obyvatel, dokáže prací uživit všechny obyvatele.
Zdání ale klame, je třeba si uvědomit to, že pracujeme proto, aby z naší profesionální práce byl veliký ekonomický užitek, a v tom je jádro ekonomického problému u nás. Ekonomický užitek z naší práce je zde bohužel velmi malý, a tak je zde otázka, a co je příčinou, že je užitek z naší práce velmi malý?
Vysvětlení je jednoduché, představte si divadlo kde je tisíc sedadel pro diváky, divadlo má zisk pokud je obsazeno minimálně 500 sedadel, jakmile je obsazeno 400 sedadel, má divadlo z představení už ztrátu, logicky největší možný zisk má divadlo, když je osazeno všech tisíc sedadel, protože je toto divadlo známé a populární. Každý zaměstnanec je zaplacen obrazně podle toho, kolik přijde do divadla diváků, průměrný zaměstnanec jako jedinec, nemůže mnoho ovlivnit to, kolik diváků přijde do divadla.
Pokud nějaké divadlo zkrachuje, tak tím mají okolní divadla logiky více diváků, následkem je snaha o to, aby konkurenční divadla zkrachovala. Pokud socialistická divadla zkrachovala, tak z toho měla kapitalistická divadla veliký užitek, protože do kapitalistických divadel, přišlo logicky více diváků, je to jako ve sportu, ten kdo vyhraje se má dobře, a ten kdo prohraje, ten se má zle.
Zde se dostáváme k problematice nadnárodních korporací, které jsou velikými divadly, s velikou globální návštěvností, a tato globální divadla likvidují ekonomicky a politicky národní divadla, pomocí podrazů a vydírání, podívejme se třeba na obrovské daňové úniky, u všech nadnárodních korporací, na veliké ekonomické globální ryby, nemají malé chudé národy daňové sítě.

Ano, jsme banánovou republikou

Vše je zde v pohybu, často zde dochází k tomu, že se pohyb z nějakého důvodu zastaví, a to většinou znamená problém, ekonomika je o pohybu peněz, jakmile se peníze v ekonomice zastaví, je zde ekonomický problém. Peníze se v ekonomice zastavují, díky ekonomické diktatuře, každá ekonomická diktatura je zde dočasně, co je, a co není, ekonomická diktatura?
Ekonomická diktatura je tam, kde je ekonomika složitá, tam kde je ekonomika jednoduchá, tam není ekonomická diktatura, centralizace a monopoly vytvářejí ekonomickou a diktaturu, kdy ekonomický zisk je násilně chybně přerozdělován hloupou mocnou elitou, tak aby se měla mocná nepracující elita zde dobře, a pracující člověk se zde měl zle, co je dovoleno bohatým, to je zakázáno chudým.
Naivní lidé se často snaží soukromě podnikat v ekonomické diktatuře, a brzo zkrachují, díky složitosti centrální ekonomiky, problém ekonomické diktatury, se podobá problému se slabými pojistkami v bytě, pokud zapojíte více spotřebičů, tak vám pojistky vypadnou.
Díky ekonomické diktatuře, jsou vaše ekonomické zdroje omezené, a tím jste v začarovaném kruhu ekonomických problémů, a nakonec to jistě skončí, ukončením vašeho soukromého podnikání. Diktatury jsou jako armáda, a tak dělají z lidí vojáky, armáda se má dobře, pokud vítězí nad nepřítelem, a tak je zde mnoho válečné kořisti, pokud ale armáda prohraje válku, tak se má armáda zle.
Problémem je zde to, že armáda nevytváří prací zisk, ona jenom parazituje, a každé parazitování je dočasné, protože parazit nakonec jistě zabije hostitele. Sledujme globálně statisticky objektivně utrácení peněz u objektů a subjektů, investice jsou objektivním ukazatelem o pohybu peněz, proč někdo umí investovat, a někdo investovat neumí?
Z díla se pozná tvůrce, pokud je tvůrcem hlupák, tak jeho dílo je i hloupé, a nemá zde žádnou hodnotu, podívejte se na internet, zde je mnoho stránek a blogů, návštěvnost jasně ukazuje, co je zde hodnotné a co není hodnotné. Nebo se podívejme na fotky, co jsou na internetu, na jednu hodnotnou fotku, je zde milion nehodnotných fotek, hodnotu má to, co je vzácné, a bez hodnoty je to, co je snadno dostupné zdarma.
Jakmile přestane být práce průměrného člověka vzácná, tak ztratí ekonomickou hodnotu, a tím se pohyb peněz v ekonomice zastaví, ekonomické diktatury jsou založené na tom, že práce člověka nemá hodnotu, hodnotu má v diktatuře jenom práce těch, co jsou v centru ekonomické diktatury, a rozhodují sobecky o nás, bez nás.
Zkuste si v Praze pracovat za minimální mzdu, když spočítáte nutné náklady na; bydlení, oblečení, stravu, dopravu, informace, atd. tak zjistíte, že vaše ubohá mzda vám nestačí, ani když vaše existenční náklady optimalizujete, následkem je bída a nezaměstnanost. Pro ekonomické emigranty ze zaostalých zemí, jsme jenom tranzitní zemí, protože statisticky jsme, ubohou zaostalou banánovou republikou.