pátek 21. října 2016

Ano, díky GVKB vám bude líp

Mnoho let jste slyšeli v různých obměnách, jak naše země vzkvétá, kolik jsme toho vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nepřišli poslouchat proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál není smysluplně využit. Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o které není ve světě žádný zájem, zatímco toho, co nutně potřebujeme, se nám často nedostává. Stát, který se nazývá lidovým státem, lid ponižuje a vykořisťuje. Naše hospodářství plýtvá hodnotami, kterých máme velmi málo. Zkazili jsme si špínou půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali, a máme nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív, než ve většině západních zemí. 
2 
Žádná četba statistik, které mám k dispozici, by mi neumožnila rychleji a snadněji pochopit stav, do něhož jsme se dostali než komunikace s lidmi. Ale to všechno není stále ještě to hlavní. Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém prostředí. Onemocněli jsme pesimismem, protože jsme si zvykli v centrální diktatuře něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se skepticky v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se sobecky jen o sebe. Pojmy jako; láska, pravda, svoboda, rovnost, morálka, atd. ztratily svou hloubku a rozměr v nové éře globálního boje o holou ubohou existenci. Jen málokteří z nás dokázali nahlas zvolat, že dolaroví milionáři co mají peníze uložené v daňových rájích, by neměli být globálně všemocní, konzumní ideologie ponížila zaměstnance na levný výrobní stroj na peníze. 
3 
Z pracujících lidí udělal levné šroubky obludně velkého, rachotícího a páchnoucího globálního konzumního stroje, o němž nikdo na světě neví, jaký má vlastně pro lidi smysl. Nedokáže nic víc, než zvolna, ale nezadržitelně opotřebovávat sám sebe a všechny své lidské šroubky. Mluvím-li o chybách, mluvím o nás všech i těch to zde už fyzicky a psychicky nejsou. Všichni jsme si totiž na chybný systém zvykli a přijali ho za nezměnitelný fakt a tím ho vlastně udržovali v chodu. Všichni jsme za chod konzumní mašinérie odpovědni, nikdo nejsme jen její obětí, ale všichni jsme zároveň jejími pyšnými spolutvůrci. Proč o tom mluvím: bylo by velmi nerozumné chápat smutné dědictví minulosti brát jako cosi cizího, co nám odkázal vzdálený příbuzný. Musíme toto dědictví naopak přijmout jako něco, čeho jsme se my sami na sobě dopustili. 
4 
Přijmeme-li to tak, pochopíme, že jen na nás všech je, abychom s tím něco udělali. Svádět všechno na minulost nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit povinnost, která dnes stojí před každým z nás, totiž povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle optimálně jednat. Nemylme se: sebelepší; vůdce, král, šlechtic, papež, dalajláma, guru, prorok, mesiáš, prezident, ředitel, ekonom, filosof, celebrita, atd. toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu konzumního systému jen od nich. Svoboda a rovnost znamená přece spoluúčast a tudíž spoluodpovědnost všech. Uvědomíme-li si to, pak se nám okamžitě všechny chyby, které naše generace zdědila, přestanou jevit tak hrůzné. 
5 
Uvědomíme-li si to, vrátí se do našich myšlenek zase optimismus. Kdykoli mi někdo o nás tvrdil, že jsme svatí nebo hříšní, vždycky jsem namítal, že společnost je velmi citlivý systém, a že nikdy není dobré věřit pouze té její současné módní tváři, kterou právě ukazuje. Jsem šťasten, že jsem se nemýlil. Všude ve světě se lidé diví, kde se v těch poddajných, ponížených, skeptických a zdánlivě už v nic nevěřících skepticích, vzala náhle ta úžasná síla setřást ze svých beder starý otrocký systém. Jak je vůbec možné, že tolik lidí okamžitě pochopilo, co dělat, a nikdo z nich k tomu nepotřebuje žádné rady a instrukce? 
6 
Myslím, že tato nadějeplná tvář naší dnešní situace má dvě hlavní příčiny: člověk především nikdy není jen produktem vnějšího světa, ale vždycky je také schopen vztahovat se k něčemu vyššímu, byť by tuto schopnost v něm vnější svět jakkoli systematicky hubil; za druhé to je tím, že lidové moudrosti, přeci jen kdesi dřímaly a nenápadně se přenášely z generace na generaci, aby je v pravou chvíli každý z nás v sobě objevil a proměnil je ve skutek. Mnoho našich občanů v minulosti zbytečně zahynulo, mnozí byli bez soudu popraveni, mnoho lidských životů bylo agresivně zničeno, mnoho vzdělaných lidí odešlo od nás do USA a Kanady. 
7 
Pronásledováni byli ti, kteří zachraňovali čest našeho národa, nebo ti, kteří se vzepřeli centrální byrokratické vládě, i ti, kteří dokázali prostě být sami sebou a myslet svobodně. Na nikoho, kdo za naši dnešní relativní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být rychle zapomenuto. Potoky lidské krve, které zbytečně protekly ve válkách a revolucích, nesmí být zapomenuty především proto, že každé lidské zbytečné utrpení, se týká každé lidské bytosti. Ale nejen to: nesmí být zapomenuty i proto, že právě tyto velké oběti, jsou tragickým pozadím dnešní relativní konzumní svobody. Jedině národ v tom nejlepším slova smyslu sebevědomý je schopen naslouchat hlasu druhých, přijímat je jako sobě rovné, odpouštět svým nepřátelům a litovat vlastních vin. 
8 
Pokusme se takto chápané sebevědomí vnést jako lidé do života naší pospolitosti a jako národy do našeho chování na mezinárodním jevišti. Jedině tak získáme opět úctu k sobě samým, k sobě navzájem i úctu jiných národů. Náš malý stát by už nikdy neměl chudým příbuzným kohokoli jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Z naší země, budeme-li chtít, může už natrvalo vyzařovat pravda a láska, touha po porozumění, síla ducha a myšlenky. Toto čisté záření může být přesně tím, co můžeme nabídnout jako náš osobitý příspěvek konzumní politice. Učme sami sebe i druhé, že byrokratický centralismus nemusí být jenom kariéristickým bojem o výhody a moc, zvlášť pokud se tím myslí umění; spekulací, kalkulací, intrik, tajných dohod a pragmatického politického manévrování, atd. ale, že může být i uměním kde existují skutečné ekonomické zázraky, totiž uměním udělat lepšími sebe i svět. Jsme statisticky bezvýznamná ekonomika, ale přesto jsme byli kdysi důležitou křižovatkou civilizace. 
9 
Proč bychom se jí opět nemohli stát? Nebyl by to další vklad, jímž bychom mohli oplácet jiným pomoc, kterou budeme od nich potřebovat? Naším největším nepřítelem jsou naše naivní chyby, které neustále opakujeme, jde nejvíce o; pyšnost, lakomost, drogy, lenost, atd. Zabraňme tomu, abychom sympatie světa, které jsme tak rychle získali, stejně rychle ztratili tím, že se zapleteme do houštiny kariéristických šarvátek. Nedopusťme, aby pod vznešeným hávem touhy sloužit věcem obecným, rozkvetla opět jen touha posloužit každý sobecky jenom sám sobě. Teď, nejde o to, která; strana, klub, mafie, atd. díky podrazům zde zvítězí. Budoucí prestiž bude záviset na tom, jaké celebrity si vybereme a posléze zvolíme, aby oni na nás neparazitovali, ale nám optimálně sloužili. 
10 
Za svůj úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení průměrných lidí, kteří jsou na tom u nás hůře, než si zaslouží. Možná se ptáte, o jaké nové republice sním. Odpovím vám: o republice hospodářsky prosperující a zároveň i spravedlivé, zkrátka o republice, která optimálně slouží nejvíce průměrnému člověku, a proto má naději, že i průměrný člověk poslouží jí. O republice hodnotných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů. Jak proměnit správné nové myšlenky v realitu? Řešení je jednoduché, zrušíme u nás soukromé vlastnictví a soukromé peníze, zrušíme taky všechny; zákony, výjimky, regulace, atd. Každý náš občan povinně dostane do mozku kontrolní GVKB čip, který se napojí na GVKB umělou inteligenci, a ten kdo bude špatně fungovat, ten bude automaticky ekologicky optimálně recyklován. Práce pro všechny lidi to je můj GVKB program, tak konečně dobro zvítězí nad zlem, díky tomu že zde bude globálně GVKB spravedlnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře se moderují