čtvrtek 22. září 2016

Ano, není dost kvalitních mozků

Proč slepý a hluchý, nevěří tomu, kdo je slepý a hluchý? Proč se stále opakuje totéž? Slepí a hluchý lidé rozhodují v referendech jinak, než by druzí chtěly, pokud existuje přímá demokracie, vždy je zvolen někdo navzdory hlavnímu ideovému směru. Stále více se projevuje obliba extrémních stran a hnutí, stále více je nedůvěra k státním sdělovacím prostředkům. Proč slepí a hluší lidé hledají alternativy?
Slepé a hluché elity se staly nevěrohodnými nejen svými činy, ale především svojí ideologií, od které jsou činy odvozeny. Tato ideologie vede do prázdna, skutečnost ji přestala poslouchat a její výsledky nám už viditelně nastavují špatnou budoucnost. V podstatě jen ten, kterému je vše jedno nebo nemá dosti zkušeností a rozhledu, nevidí zhoubné jevy. Nelze se divit slepým a hluchým lidem, že v přímých politických rozhodováních volí někoho mimo hlavní politický proud, v referendech volí opačný směr, než chce slepá a hluchá elita.
Všechny sociální jevy, které už dnes viditelně podrývají existenci civilizace do budoucnosti: vymírání vyspělých etnik; nesmyslné přijímání zaostalých migrantů nesoucích agresivní svatou ideologii; postupný ústup moderní kultury a rozšiřování zaostalého rasismu a fanatismu; nezvládnutelné veřejné rozpočty a zadlužování státu; nemravnost v politice a ve veřejných funkcích atd., jsou následkem paradigmatu způsobeného levicovými ideály šedesátých let.
Státní sdělovací prostředky musí hlásat „klasické hodnoty“, to znamená, že se nemohou nějak otevřeně postavit proti zhoubným ideálům, které jsou za klasické hodnoty vydávány. Charakterem nosné ideologie současného globálního paradigmatu je sociální jev, který nazývám odloučení od přesahujících hodnot kolektivního charakteru projevující se především zbožňováním jednotlivce a zamítnutím práv kolektivu rodinného, obecního, národního atd.
„Odloučení“ je niterné přesvědčení lidí, které zbavuje jednotlivce zodpovědnosti za kolektiv rodiny, obce, národa a tím zbavuje i poslušnosti k řádu, k pravidlům, kterými se tyto kolektivy řídily. Zůstávají jen ohledy k jednotlivci a pro ně se hledá nějaký optimální kodex. Lidská práva, která se vydávají za řád, řádem nejsou, protože chybí povinnosti, které musí být vztaženy ke společnosti a jejímu řádu, musely by být definovány povinnosti k rodině, k obci, k národu.
Neplní se většinou povinnosti k evoluci, není dost kvalitních dětí, mladí lidé rodinu odkládají a minimalizují, legálně se odmítají povinnosti k obci, k národu a ke státu; a to i podnikatelé, kteří odvádí zisky do zahraničí a vyhýbají se placení daní ve státě, kde podnikají.
Navyšuje se nadbytečný konzum a tím vyčerpávání zdrojů a ničení životního prostředí. Modernismus snižuje hodnotné a vyzdvihuje nehodnotné: neuznává zásluhy matek a otců o budoucnost národa, ale velice se zastává homosexuálního svazku, který nic neplodí; snižuje význam hodnotné populace, která zplodila civilizaci a zvyšuje význam cizí zaostalé civilizace, která zde nic nevykonala.
Národní hrdiny relativizuje s nepřáteli; zbavuje se tradic, které provedly národ dějinami a dokázaly jej zachovat, a nahrazují je kosmopolitním nihilismem atd. Nerealistické, ale ideologické zakotvení je zřetelné, když se někdo zeptá, co by chtěli dělat s migranty, které nám nutí EU, obvykle vedou jen ideologické a emotivní projevy, reálné řešení vysvětlit nedovedou, ani nemohou, pokud se nechtějí zdiskreditovat.
Proto se mění politické paradigma. Dnes probíhá boj ideologie s realitou opřenou o zodpovědnost za konzervativní hodnoty, kterými jsou dnes především národ a stát. Proč dávají elity přednost ideologii před dlouhodobými zájmy národa? Jsou závislé a plní na prvním místě program někoho jiného, než lidu.
Ten „někdo jiný“ jsou světové mocenské korporace mající obrovské peníze a na ně napojené nedemokratické organizace. Zvláštním aspektem jsou vysoké školy. Jednak ty soukromé plní zájmy soukromého subjektu, ty státní jsou napojeny na evropské dotace a pod vlivem zahraničních univerzit, které udávají tón. Prakticky tedy lze říci: elity a vlivné organizace nejsou placeny lidem, pokud ano, potom jsou velmi často úplatné od někoho jiného nebo ve vleku někoho jiného.
Za svoji dobrou službu mocným světovým subjektům jsou závislé elity odměňovány vysokými cenami a uznáními různých nadací zvučných jmen. V podstatě bylo jejich smýšlení dlouho shodné s názory většiny a s názory renomovaných autorit, než se začalo projevovat zhoubné paradigma, jehož poznání postupně pronikalo k lidu a ten začal platformu ideologií „odloučení“ alespoň částečně opouštět.
Elity jsou ovšem v ideologiích zakotveny, příliš mnoho do nich investovaly, k opuštění tohoto přesvědčení by bylo potřeba asi něco mnohem razantnějšího, než je jen současná „startovací situace“. Politické strany jsou malé, nemají členy, kteří by si stranu platili ze svých příspěvků, ale jsou závislé opět na sponzorech. Je to výsledek neangažovanosti občanů daný neexistencí silné angažované a vlastenecky cítící střední třídy.
Lidé volí spíše jen na základě vystupování politika, jeho řečí a slibů. Ale zároveň vlastně není ani co volit, protože strany nemají programy, které by skutečně do hloubky něco řešily. Jsou spíše ve vleku starých překonaných ideologií liberalismu a socialismu, které předvádí před voliči jakési divadlo sporem spíše okrajových záležitostí, zatímco důležité záležitosti tyto zastaralé ideologie nezohledňují.
Proto nositelé těchto ideologií jsou také mimo realitu a neřeší, to co mají řešit, tedy především fatální problémy týkající se budoucí existence národa a státu. Selhání elit vzniká selháním jejich ideologií, které „přestal svět poslouchat“. Projevuje se to především selháním politiky multikulturalismu a integrace muslimů, které nutí k hledání hlubších příčin odkrývající celé paradigma vymírání, pacifismu, sluníčkářství, odnárodnění, rozkladu rodin atd.
Poslušný zůstal pouze ekonomický segment, který ovšem nemá kulturní nadstavbu, která by jej správně usměrňovala. Elity nemají co vysvětlovat než jen opakování frází jejich ideologie, pro jejíž existenci nemají argumenty, a zakřikování oponentů, že jsou nacionalisté, xenofobové, rasisté, apod.
Bez logických argumentů zvítězit nelze, a protože elity pravdu nemají, prostě nic pořádného vysvětlit nemohou, ve volbách spoléhají na populismus a rozdávání na dluh, ale hlavně na svoji moc a peníze ovládající sdělovací prostředky. Pravda přece jen vítězí, to není prázdné klišé a měli bychom se podívat na prezidentskou zástavu a historické zkušenosti. Proto se už elitám ani svoboda slova nelíbí, rádi by ji omezovali. Dokud si zachováme svobodu, můžeme proti nim a jejich ideologiím bojovat.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře se moderují