čtvrtek 18. srpna 2016

Proč není možné existovat z minimální mzdy?

Milion lidí vlastní veškeré vlastnictví na světě, to znamená, že se rozevřeli mnoho sociální nůžky mezi bohatými a chudými, často se hovoří o ekonomické pyramidě, kde na vrcholu pyramidy je milion lidí, co vlastní celou tuto pyramidu, ve které je 7 500 000 000 lidí.
Poznávacím znamením těch co jsou na vrcholu ekonomické pyramidy je to, že mají k dispozici služebního řidiče, a tak nemusí řídit svoje auto, někteří z nich mají i služebního pilota jejich soukromého letadla. Nejde o nový problém, jak by se mohlo zdát, rozdělení na bohaté a chudé je zde od té doby, co existují díky centralizaci; daně, cla, poplatky, atd. nadbytek existuje díky nedostatku, a moc je zde díky bezmocnosti, o tom to zde všude je.
Mnohokráte zde byli snahy o to, aby zde byla sociální společnost, ve které jsou si lidé ekonomicky rovní, jenže takto se z lidí stával líný dobytek, a kulturní civilizace se tak brzo zhroutila. Pro pochopení konzumní ekonomiky se používá jednoduchý příklad s divadlem.
Čím více diváků přijde do divadla, tím lépe funguje ekonomicky divadlo, pokud přijde do divadla málo diváků, tak divadlo ekonomicky zkrachuje. Pokud mají státy a podniky dluhy, tak příčinou je to, že do divadla přišlo málo diváků, diváci mají málo peněz, a tak nejdou do divadla, a stráví svůj volný čas jiným způsobem.
Konzumace luxusního zboží a luxusních služeb, jasně odhaluje to, jak ekonomika v každém městě na světě skutečně funguje. Aby šla rodina do divadla, musí mít rodina hodně peněz ze svojí práce, jenže na práci rodiny parazitují zaměstnavatelé a stát, pokud parazitování zaměstnavatelů a státu překročí určitou hranici, tak rodina nejde do divadla a divadlo zkrachuje. Jakmile přestanou zákazníci kupovat luxusní zboží a luxusní služby, tak automaticky nastává ekonomická krize, u konzumní společnosti.
Krach umění a kultury, jasně signalizuje příchod ekonomické krize, je to jako příchod zimy, kdy začnou ze stromů padat listy, otázkou je, kdy přijde globálně ekonomické jaro, aby se listy zase vrátili na stromy. Jeden ekonom spočítal, že v Praze není možné existovat z minimální mzdy i kdyby se člověk maximálně uskromnil, přesto mnoho zaměstnavatelů nabízí v Praze pracovní smlouvy za minimální mzdu, logicky na to lidi často reagují tím, že žijí jenom ze sociálních dávek, protože se jim už nevyplatí chodit do zaměstnání, za minimální mzdu.
Mnohde se problém malé mzdy řeší druhou prací, nebo přesčasy, zaměstnanci se tak dostávají do začarovaného ekonomického kruhu, který vede nakonec k jejich psychickému zhroucení a sebevraždě, pro ekonomické emigranty s tmavou pletí, je naše banánová chudá republika, jenom tranzitní zemí, a nad tím by se měli naši kariérističtí politici konečně ekonomicky zamyslet.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře se moderují