čtvrtek 17. března 2016

Odkud se u toho guru vzala taková moudrost?

Toho dne vyšel GVKB ze svého GVKB chrámu a posadil se u moře, aby zde meditoval o lásce. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na velikou loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat.
Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Kdo má uši, slyš!“ Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ Guru jim odpověděl: „Protože vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim však není dáno.
Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou. A plní se na nich staré proroctví: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se a já je psychicky neuzdravím. Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli. Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.
Předložil jim guru jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel? On jim odpověděl: ‚To udělal můj nepřítel. Sluhové mu řeknou: Máme jít a plevel vytrhat? On však odpoví: Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly. Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích. Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.
Toto vše mluvil guru k zástupům v podobenstvích; bez lidových podobenství k nim vůbec nemluvil, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy svatého proroka: Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa. Potom opustil zástupy a vešel do domu.
Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli! On jim odpověděl: Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je guru a pole je tento konzumní svět. Dobré semeno, to jsou ti, co následují svého guru, plevel jsou ti, co nenásledují svého guru; nepřítel, který jej nasel, je pyšnost a lakomost.
Žeň je skonání věku a ženci jsou ti, po kterých zde zůstane hodnotné programové dílo na mnoho století. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Guru pošle své pokorné následovníky, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé psychické pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy pravda a láska zazáří jako slunce v království pravého guru.
Kdo má uši, slyš! Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji. Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.
Tak bude i při skonání věku: vyjdou pokorní sluhové guru, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Pochopili jste to všecko? Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý sluha, který se stal učedníkem guru, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.
Když guru dokončil tato podobenství, odebral se odtud. Přišel do svého domova a učil je v jejich svatém chrámu, takže v úžasu říkali: Odkud se u toho guru vzala taková moudrost a mocné činy? Což to není syn obyčejného člověka? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten GVKB všecko má?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ano, umělá inteligence zablokuje chybné komentáře