pátek 20. listopadu 2015

Jak se stává iluze realitou?

Za jistých okolností subatomární částice jako jsou elektrony, jsou schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. A je jedno, jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů. Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problémem této hypotézy je porušování svatých rituálů, které tvrdí, že žádná informace se nemůže šířit rychleji než je rychlost světla ve vakuu. Poněvadž cestování rychleji než rychlost světla je stejné jako zlomení časové bariery. Tato děsivá vyhlídka způsobila, že někteří fyzici zkoušeli přijít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlit tento zázrak. Ale někteří přišli ještě s radikálnějšími vysvětleními.
Objektivní realita neexistuje, a to navzdory zdání vší pevnosti vesmíru, který je v podstatě přelud, obrovský a okázale podrobný hologram. Hologram je trojrozměrná fotografie, vytvořená pomocí laseru. Aby byl vytvořen hologram, vyšle se laserový paprsek, který je rozdělen na dva paprsky, skrz polopropustné zrcadlo. Předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem jednoho laserového paprsku, paprsek se odrazí od předmětu, pak se tento paprsek setká s tím druhým, a vznikne výsledný interferenční vzorec, který je zachycen na film. Když je film vyvolán, vypadá, jako nesmyslná změť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se trojrozměrný obraz původního předmětu.
Trojrozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže hologram růže je rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže. A jestliže tyto poloviny budou znovu rozděleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celém obrazu. "Celek v každé části", což je přirozená vlastnost hologramu, nám poskytuje úplně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části. Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem.
Jestliže se pokoušíme rozebrat něco konstruované holograficky, nedostaneme části, ale pouze menší celek. Příčina vzájemného kontaktu subatomárních částic, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není to, že si posílají nějakých druh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost je iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjádřením téhož základního "něčeho". Domnělé nadsvětelné spojení mezi částicemi nám ve skutečnosti jen říká, že existuje hlubší úroveň reality, která je před námi utajena, komplexnější rozměr za naším, jako je v naší analogii akvárium. Vnímáme objekty, jako jsou subatomární částice, vzájemně oddělené, protože vidíme jen část jejich reality.
Takové částice nejsou oddělené částice, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je vlastně hologram a nedělitelná. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno s takových "vzorů", vesmír sám je projekce, hologram. Vedle jeho fantomové přirozenosti, takový vesmír by měl i jiné dosti překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenost subatomárních částic je iluzorní, znamená to, že hlubší úrovně reality ve vesmíru jsou navzájem nelokálně propojeny. Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomárními částicemi, které obsahuje každý losos, který pluje, každé srdce, které tluče a každá hvězda, která bliká na nebi. Vše proniká vše, a ačkoliv lidé můžou kategorizovat, a dále členit různé fenomény ve vesmíru, všechna rozdělení jsou umělá a všechna příroda je souvislá pavučina.
V holografickém vesmíru, čas a prostor nemůžou být dále nazírán jako podstatný. Protože pojmy jako poloha, selhává ve vesmíru, v kterém nic není opravdu oddělené od všeho ostatního, čas musí být nazírán jako projekce tohoto hlubšího řádu. V jeho hlubší úrovni je realita jakýsi druh super hologramu, v kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že s vhodnými nástroji může být možné někdy dosáhnout super holografické úrovně reality a vytrhnout výjevy z dlouho zapomenuté minulosti. Co ještě super hologram obsahuje, je otevřená otázka. Dejme tomu, že takový super hologram je Matrix, který dává zrod všemu ve vesmíru, obsahuje všechny subatomární částice, které byly nebo budou každé utváření hmoty a energie, které je možné, od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb ke gama paprskům.
Může to být viděno jako druh kosmického skladiště "Všeho co je". Možná že super holografická úroveň reality je jen pouhý stupeň, za kterým leží "nekonečnost dalšího rozvoje". Celek je v každé části. Vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nebo malých seskupeních neuronu, ale ve vzorcích nervových impulsů, které křižují mozek skrz na skrz stejně, jako světlo laseru interferuje celou oblastí kousku filmu, na němž je holografický obraz. Jinými slovy, mozek je sám o sobě hologram. Mozek funguje jako podobně jako hologram. Vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým ostatním kouskem informace.
Protože každá část hologramu je nerozlučně navzájem propojená s každou další částí. Je to možná prvotřídní příklad navzájem souvztažného systému v přírodě. Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která se stává jasnější ve světle holografického modelu mozku. Další je, jak mozek může překládat lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence, a tak dále) do konkrétního světa našeho vnímání. Kódování a dekódování frekvencí je přesně to, co hologram dělá nejlépe. Právě hologram funguje jako jakási čočka, překládací zařízení schopné přeměnit zjevně nesmyslnou změť frekvencí do souvislého obrazu, mozek také zahrnuje čočku a užívá holografické principy, aby matematicky konvertoval frekvence, které přijímá skrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání.
Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografický princip. Proto není divu, že nová teorie získává rostoucí podporu mezi neurofyziology. Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší řadě frekvencí, než se původně myslelo. Výzkumníci odhalili, například, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, co je dnes nazvané "zázračné frekvence", a dokonce buňky v naších tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí. Takové zjištění nám naznačuje, že jenom záleží na holografické působnosti vědomí, jak takové frekvence jsou vytříděny a rozčleněny do konvenčního způsobu vnímání.
Jestliže je hmatatelný svět jen druhotná skutečnost a to, co je "tam venku" je jen změť frekvencí, a jestliže je to také hologram a jen vybírá určité frekvence z této změti a pak je matematicky transformuje do smyslového vnímání, co se stane s objektivní realitou? Řečeno zcela jednoduše, přestává existovat. Jak stará náboženství dlouho předpovídají, reálný svět je jenom iluze vytvořená v Matrixu, iluze, a ačkoliv si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, pohybující se skrz fyzický svět, nejde o nic, než o dokonalý Matrix. Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz kaleidoskopický oceán frekvencí, a co vybereme z tohoto oceánu a proměníme do fyzické skutečnosti je jen jeden kanál z mnoha, který lze získat ze super hologramu.
Malá, ale rostoucí skupina výzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda dosud dospěla. Více jak to, většina věří, že může řešit některá mystéria, která nebyla vědou předtím vysvětlitelná a dokonce ustanovit paranormální jevy jako součástí přírody. Četní badatelé, si všimli, že mnoho parapsychologických fenoménů se stává mnohem srozumitelnější v termínech holografického paradigmatu. Ve vesmíru ve kterém individuální mozky jsou ve skutečnosti nedělitelné části většího hologramu a všechno je neskonale vzájemně propojené, telepatie může být pouze zpřístupnění holografické úrovně. Je pak mnohem snazší porozumět, jak informace může cestovat, od mysli osoby "A" k mysli osoby "B" na daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit mnoho neřešitelných hádanek v psychologii.
Jestliže je mysl jen část kontinua, labyrintu, který je spojený nejen s každou další myslí, která existuje a nebo existovala, ale i s každým atomem, organismem, a oblastí v ohromném prostoru a času, pak fakt, že je schopna příležitostně dělat vpády do tohoto labyrintu, a mít transpersonální zkušenosti, se už dále nemusí zdát tak divné. Holografické paradigma má také dopady pro takzvané pyšné vědy jako biologie. Jestliže pevná realita je jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivé tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše, je to vědomí, které vytváří zdání mozku, stejně tak jako těla a všeho kolem, co interpretujeme jako fyzické.
Takový obrat ve způsobu a náhledu na biologické struktury způsobil, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčícímu procesu může být též transformováno holografickým paradigmatem. Jestliže zřejmá fyzikální struktura našeho těla je jen holografická projekce vědomí, je jasnější, že každý z nás je více zodpovědný za naše zdraví, než původní medicínské znalosti připouštějí. Co nyní nahlížíme jako zázračné uzdravení z nemoci, může být vlastně změna ve vědomí, která se následně projeví ve změně hologramu těla. Podobně, sporná nová léčebná technika jako je vizualizace, může účinkovat stejně dobře, protože v holografické sféře myšlenkové obrazy jsou stejně reálně jako "realita".
Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené" skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem. Snad se dohodneme o tom co je "tam" nebo "není tam", protože co my nazýváme shodnou realitou, je formulováno a vyjádřeno v úrovni lidského nevědomí, v kterém všechny mysli jsou nekonečně navzájem propojeny. Jestliže toto je pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky, neboť to znamená, že takové zkušenosti, nejsou obecnou zkušeností jen proto, že naše mysli jsou programovány vírou, že to nejde. V holografickém vesmíru nejsou žádná omezení v rozsahu, v jakém můžeme měnit strukturu reality. Co my vnímáme jako realitu je jenom plátno, čekající na nás, abychom na něj mohli kreslit obrazy, které chceme. To vše naznačuje, že musíme být připraveni radikálně uvažovat o novém pohledu na to, že je zde jenom Matrix.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře se moderují